Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme KREATOR, AMENRA, BIOHAZARD, BENIGHTED, RAMMING SPEED a SUNN O))). A na závěr si dáme i historku ze života Brutal Assault crew.
RAMMING SPEED – za nakažlivé nadšení, se kterým to dělaj. Za rychlý, dravý a současně notně špinavý thrash. Za skvělý ranní budíček.
BENIGHTED – za nejtvrdší koncert dne. Za syrovost a zvířeckost. Za to, že z nich stříkala radost všemi směry.
BIOHAZARD - za porci nefalšované hardcorové energie, která mi letos na Brutalu trochu chybí. Za neustálý pohyb na scéně. Za to, že zvládli několikrát přeskákat tu překážkovou dráhu ze světel, efektů a konfetových děl, kterou na scéně připravili KREATOR.
AMENRA – za neprostupné burácivé kytary. Za zvuk, před kterým nebylo úniku. Za atmosféru, při níž pukala zem. Za to, že Colin Van Eeckhout stále vytrvale plave delfína proti proudu. Za nejintenzivnější hlasovou tryznu.
KREATOR – za konfetová děla. Za to, že na několik okamžiků nebe rozbili na pavučinu z toaletních papírů. Za projekční instalaci, jakou jsem ještě u žádné kapely neviděl. Za oldschool thrash. Za efektní úvod.
SUNN O))) - za to že mi přerovnali vnitřnosti. Za to, že mi krvácí uši. Za to, že všechny pohřbili nejdříve mlhou a pak zvukem. Za nejpodivnější set dne. Za nejhlasitější set dne. Za tu hradbu aparátů. Za sadismus. Za to, že všichni v první řadě a ve fotopitu budu kašlat syntetickou mlhu ještě týden. Za to, že byli ještě víc, než jsem čekal. Za to, že již při intru dokázali svoji hradbou zřejmě vyhodit pojistky na scéně.
A jeden příběh ze života. Odposlechnuto u vchodu do pevnosti:
Postava ovíněného domácího bydlícího uvnitř pevnosti blížící se za tmy ke crew.
Ochranka hlídající vchody: „Dobrý den, pásku prosím.“
Domácí: „Jakou pásku ty debile já sem tu doma, ty pásku. Já tě jí asi jednu napáskuju ty idiote. Prej pásku, já Tě dam ty šašku. Čůůúůrák. Se vrátím ty mamrde a napáskuju tě jednu. Dostaneš dělo. (plus další neuhasínající proud dalších vulgarit a výhrůžek, včetně napadení a likvidace smrtí…)“ #brutalcrew #pracesnu
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
