Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme KREATOR, AMENRA, BIOHAZARD, BENIGHTED, RAMMING SPEED a SUNN O))). A na závěr si dáme i historku ze života Brutal Assault crew.
RAMMING SPEED – za nakažlivé nadšení, se kterým to dělaj. Za rychlý, dravý a současně notně špinavý thrash. Za skvělý ranní budíček.
BENIGHTED – za nejtvrdší koncert dne. Za syrovost a zvířeckost. Za to, že z nich stříkala radost všemi směry.
BIOHAZARD - za porci nefalšované hardcorové energie, která mi letos na Brutalu trochu chybí. Za neustálý pohyb na scéně. Za to, že zvládli několikrát přeskákat tu překážkovou dráhu ze světel, efektů a konfetových děl, kterou na scéně připravili KREATOR.
AMENRA – za neprostupné burácivé kytary. Za zvuk, před kterým nebylo úniku. Za atmosféru, při níž pukala zem. Za to, že Colin Van Eeckhout stále vytrvale plave delfína proti proudu. Za nejintenzivnější hlasovou tryznu.
KREATOR – za konfetová děla. Za to, že na několik okamžiků nebe rozbili na pavučinu z toaletních papírů. Za projekční instalaci, jakou jsem ještě u žádné kapely neviděl. Za oldschool thrash. Za efektní úvod.
SUNN O))) - za to že mi přerovnali vnitřnosti. Za to, že mi krvácí uši. Za to, že všechny pohřbili nejdříve mlhou a pak zvukem. Za nejpodivnější set dne. Za nejhlasitější set dne. Za tu hradbu aparátů. Za sadismus. Za to, že všichni v první řadě a ve fotopitu budu kašlat syntetickou mlhu ještě týden. Za to, že byli ještě víc, než jsem čekal. Za to, že již při intru dokázali svoji hradbou zřejmě vyhodit pojistky na scéně.
A jeden příběh ze života. Odposlechnuto u vchodu do pevnosti:
Postava ovíněného domácího bydlícího uvnitř pevnosti blížící se za tmy ke crew.
Ochranka hlídající vchody: „Dobrý den, pásku prosím.“
Domácí: „Jakou pásku ty debile já sem tu doma, ty pásku. Já tě jí asi jednu napáskuju ty idiote. Prej pásku, já Tě dam ty šašku. Čůůúůrák. Se vrátím ty mamrde a napáskuju tě jednu. Dostaneš dělo. (plus další neuhasínající proud dalších vulgarit a výhrůžek, včetně napadení a likvidace smrtí…)“ #brutalcrew #pracesnu
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolovát jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
