Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme KREATOR, AMENRA, BIOHAZARD, BENIGHTED, RAMMING SPEED a SUNN O))). A na závěr si dáme i historku ze života Brutal Assault crew.
RAMMING SPEED – za nakažlivé nadšení, se kterým to dělaj. Za rychlý, dravý a současně notně špinavý thrash. Za skvělý ranní budíček.
BENIGHTED – za nejtvrdší koncert dne. Za syrovost a zvířeckost. Za to, že z nich stříkala radost všemi směry.
BIOHAZARD - za porci nefalšované hardcorové energie, která mi letos na Brutalu trochu chybí. Za neustálý pohyb na scéně. Za to, že zvládli několikrát přeskákat tu překážkovou dráhu ze světel, efektů a konfetových děl, kterou na scéně připravili KREATOR.
AMENRA – za neprostupné burácivé kytary. Za zvuk, před kterým nebylo úniku. Za atmosféru, při níž pukala zem. Za to, že Colin Van Eeckhout stále vytrvale plave delfína proti proudu. Za nejintenzivnější hlasovou tryznu.
KREATOR – za konfetová děla. Za to, že na několik okamžiků nebe rozbili na pavučinu z toaletních papírů. Za projekční instalaci, jakou jsem ještě u žádné kapely neviděl. Za oldschool thrash. Za efektní úvod.
SUNN O))) - za to že mi přerovnali vnitřnosti. Za to, že mi krvácí uši. Za to, že všechny pohřbili nejdříve mlhou a pak zvukem. Za nejpodivnější set dne. Za nejhlasitější set dne. Za tu hradbu aparátů. Za sadismus. Za to, že všichni v první řadě a ve fotopitu budu kašlat syntetickou mlhu ještě týden. Za to, že byli ještě víc, než jsem čekal. Za to, že již při intru dokázali svoji hradbou zřejmě vyhodit pojistky na scéně.
A jeden příběh ze života. Odposlechnuto u vchodu do pevnosti:
Postava ovíněného domácího bydlícího uvnitř pevnosti blížící se za tmy ke crew.
Ochranka hlídající vchody: „Dobrý den, pásku prosím.“
Domácí: „Jakou pásku ty debile já sem tu doma, ty pásku. Já tě jí asi jednu napáskuju ty idiote. Prej pásku, já Tě dam ty šašku. Čůůúůrák. Se vrátím ty mamrde a napáskuju tě jednu. Dostaneš dělo. (plus další neuhasínající proud dalších vulgarit a výhrůžek, včetně napadení a likvidace smrtí…)“ #brutalcrew #pracesnu
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
